Kovářkou na jedno dopoledne
Čas adventu a distanční výuky, v mém případě na gymnáziu. Ideální předpoklady k tomu, abych vyzkoušela něco nového. Abych, řekněme, přijala výzvu. Nemám daleko od předsevzetí k činům, a tak jsem se v pátek 11. prosince ještě za ranního šera vypravila na Střední školu řemeslnou (UMEZ) v Jaroměři. Pevně rozhodnuta, že si vyzkouším dopolední praxi…
Před budovou postává skupinka studentů v družném hovoru. V dáli se objevuje dodávka. Studenti bleskurychle ukončují zábavu a běží do dílen. Přijel mistr. Dodávám si odvahy a vstupuji do budovy. Nemám nic domluvené, naprosto netuším, zda mě vůbec přijmou. Zmateně se ptám, kde najdu praxe. Ujímá se mě jeden z učitelů a vede mě do ředitelny. Setkávám se s vedoucím učitelem odborného výcviku Ladislavem Dvořákem. Tam si domlouvám praxi. S kovářem Zdeňkem Vítkem, kterého tu všichni s pokorou oslovují “mistře”, se vydáváme do útrob zdejšího ústavu. Ukazuje mi nádherné práce studentů. Trpělivě odpovídá na všechny moje otázky týkající se školy a studentů. Jako naprostý laik jsem se ptala úplně na všechno a pan mistr v klidu vysvětloval a vysvětloval. Byla jsem nadšená. To jsem ještě netušila, že vrchol teprve přijde!
Můžu si to zkusit? vypouštím nesměle z úst. Přesouváme se do kovářské dílny. Otevřený oheň. Studenti v kožených zástěrách. Nepředstavitelný hluk. Teplo jako v pekle. Oblékám si koženou zástěru. V tátových pracovních kalhotách a zimní čepici nejsem zrovna za modelku. Hlavně pozor na svetřík! Pro kluky kováře jsem přesto nečekaným zpestřením pošmourného dne. Pravá šou začíná v momentě, kdy popadnu kladivo, kus rozžhaveného železa a pod mistrovým vedením vytvářím první výkovek. Z kulatého drátu vytvářím nejprve hranatý. Ten kroutím, zašpičaťuji a nakonec stáčím do výsledného tvaru. Samozřejmě při neustálém nahřívání ve výhni. A je to tady! Srdíčko ze silného kovového drátu!
Práce to pro mě jako pro dívku byla velice náročná, ale velice mě to bavilo. Pan mistr se mi celou dobu věnoval a ukazoval mi, co a jak. Přístup pedagogů a úroveň vybavení je to, co bych ráda na závěr vyzdvihla. Byla to pro mě velice nevšední a obohacující zkušenost. Naprosto změnila můj pohled na řemeslo, manuální práci a UMEZ. Pokud v sobě máte vášeň pro tvoření vlastníma rukama, není nic lepšího než zavítat právě sem.
studentka gymnázia Anička Kuželková